Souhlas s wrah666. Někdy když vidím z jakých dat vědci vyvozují závěry, tak žasnu. Z pár pixelů odhadnou o co se jedná, například jestli je to gravitační čočka kolem černé díry, když se vyrovnají země ­- díra ­- hvězda v jedné lajně.
A každopádně si nemůžeme myslet, že jsme blízko nalezení celé pravdy. Kolikrát v hostorii lidstva jsme už byli ­"tak blízko­"...
Navíc pozorovací možnosti ze země jsou dost omezené, protože koukat se kamkoliv daleko v rovině galaxie je znemožněné množstvím hvězd kolem nás. Nejlíp se ze země kouká v takových kuželech směrem nahoru a dolu, kde nám necloní ostatní hvězdy naší galaxie.
A všechno je cyklické, třeba jednou přiletí i ta tajemná planeta Nubiru, o které se hovoří. Naše sluneční soustava je až ­"nechutně průměrná a předvídatelná­" ­- jedno slunce, takřka kruhovité dráhy planet, ... takové klidné předměstí Sao Paula, kde v centru jedou bomby a vy si žijete v klidu a netušíte nic :)

Myslím, že poznámka o tom, že nám u spousty jevů uniká periodicita, protože pozorujeme příliš krátce, je víc než trefná. Respektive: Podle mě se to týká absolutní většiny jevů s periodou delší než jednotky let. Radioastronomii málme defakto pár let ­(s nějakou rozumnou přesností záznamů­) a s optickým pozorováním to není o moc lepší. Potažmo, abych neurážel: Pozorování je už kolik let, ale hvězdář u dalekohledu si například 1% zeslábnutí světla hvězdy při průletu exoplanety nemá šanci všimnout. A dokud nebyla digitální data, nehrozilo ani, že to někdo později prožene cíleně počítačem. A kolik planet za tu dobu ­"přes hvězdu­" prošlo jednou? Kolik ani jednou? ATD..